Zuzana Růžičková
První dáma cembala, profesorka Zuzana Růžičková, se narodila 14. ledna 1927 v Plzni, kde také vystudovala gymnázium.
Kvůli 
svému židovskému původu byla vystavena hrůzám holokaustu, se svou matkou prošla nacistickými koncentračními tábory Terezín, Osvětim-Březinka, Bergen-Belsen.
Hudba jí pomáhala vyrovnat se s traumaty, která utrpěla za války.
Životním krédem Zuzany Růžičkové se stal výrok anglického kněze a básníka Selwyna Image: „Věřím v jediné umění.“
V letech 1945—1947 studovala v Plzni hru na klavír v místní hudební škole. V letech 1947—1951 se věnovala hře na klavír a cembalo na pražské AMU.
V roce 1952 se vdala za Viktora Kalabise, který pro ni a její nástroj napsal řadu skladeb.
V roce 1956 zvítězila v Mnichově na mezinárodní cembalové soutěži, poté studovala hru na cembalo v Paříži u profesorky Roesgen-Championové.
Interpretka světové pověsti Zuzana Růžičková se zasloužila o prosazení cembala na koncertních pódiích i v nahrávkách, ale ve své vlasti jej jako hlavní obor učit nesměla. Cembalo bylo totiž komunistickými ideology považováno za nástroj církevní.
Zuzana Růžičková má na svém kontě úctyhodnou řadu nahrávek, mezi nimiž se vyjímá dvaatřicet dlouhohrajících desek s dílem Johana Sebastiana Bacha.
Slavila úspěchy ve všech koutech světa.
Získala řadu prestižních ocenění. Město Hamburk jí udělilo v roce 1994 Zemskou medaili za umění a vědy. Čtyřikrát obdržela pařížskou cenu Grand Prix du Disque Académie Charles Cros, významné profesní ocenění, které každoročně od roku 1948 uděluje francouzská Akademie Charlese Crose za vynikající nahrávky hudebních skladeb jak po stránce umělecké, tak technické.
Od prezidenta republiky převzala v roce 2003 vyznamenání za zásluhy o stát.
V roce 2011 v Cáchách převzala Cenu Karla IV., je nositelkou čestného titulu doctor honoris causa a řady dalších vyznamenání.