Zdeněk Kalista
Rytíř české kultury 2019 in memoriam
Doc. PhDr. Zdeněk Kalista — historik, básník, překladatel, politický vězeň.
Historik a spisovatel Zdeněk Kalista se 
narodil 22. července 1900 v Benátkách nad Jizerou v respektované učitelské rodině. Vystudoval historii na filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako jeden z žáků Josefa Pekaře, jemuž později věnoval svoji monografii. Byl aktivní v mnoha kulturních spolcích — mj. v Umělecké besedě, jejíž výstavu Pražské baroko v roce 1938 spoluorganizoval. Docentem se stal roku 1932, jmenování profesorem se připravovalo od roku 1938, ale kvůli uzavření českých vysokých škol k němu nedošlo.
Po roce 1948 musel z univerzity odejít.
V roce 1951 byl zatčen a o rok později ve vykonstruovaném monstrprocesu se Zelenou internacionálou odsouzen na 15 let. Rok po odsouzení bylo ministerstvem informací a osvěty nařízeno vyřadit všechny publikace, na nichž byl jako autor uveden Zdeněk Kalista, Josef Knap, František Křelina, Václav Prokůpek a Jan Zahradníček.
Zdeněk Kalista prošel mj. kriminály na Pankráci, na Cejlu či v Leopoldově a navzdory krutým podmínkám nikdy nerezignoval na své vnitřní poslání.
V roce 1960 byl propuštěn a v roce 1966 rehabilitován.
V tomto období psal lektorské posudky pro různá nakladatelství a věnoval se překladům francouzských básníků — Goll, Apollinaire, Baudelaire, Duhamel, Vildrac.
V letech 1968—1969 přednášel jako mimořádný profesor na Univerzitě Karlově.
Zemřel 17. června 1982.
Zdeněk Kalista debutoval roku 1918 verši v časopise Jizeran, přispíval do řady periodik, publikoval četné sbírky poezie. Sbírka Přátelství a osud úzce souvisí s jeho tehdejším souputníkem Jiřím Wolkerem. Vzpomínky pokračují v medailonech Tváře ve stínu, věnovaných spisovatelům vlastní i starší generace. Až v devadesátých letech vyšly z pozůstalosti rozsáhlé dvoudílné paměti Po proudu života. Literární kritikou, zabývající se především poezií, se Kalista zabýval soustavně ve třicátých letech v Lumíru. Už tehdy se však jeho hlavní zájem přenesl na studia historická. Od první knižní publikace se soustředil zvláště na období české katolické reformy, v jejím rámci pak na studium barokní kultury. Baroko chápal jako sloh, který pronikal do široké oblasti duchovních projevů doby, kultury i každodenního života. Svůj vztah k barokní kultuře vyjádřil v knize esejů Tvář baroka, při jejímž sepisování definitivně přišel o zrak, a mohl se z hlediska pramenů spoléhat jen na svou vynikající paměť.
Dalším okruhem Kalistova badatelského zájmu byla kultura vrcholného středověku. Soustředěně se věnoval i spirituálním, resp. církevním katolickým dějinám.
Zdeněk Kalista představuje v naší literatuře významnou osobnost inspirující vzděláním, důsledným začleňováním české historie do evropského rámce i jedinečným sepětím historika a básníka.