Vlastimil Venclík
Narozen 1. 9. 1942 v Praze, po maturitě pracoval v ruchovém studiu Filmového studia Barrandov, 
v roce 1966 začal studovat filmovou a televizní režii na Filmové fakultě Akademie múzických umění. Zde v roce 1971 napsal diplomovou práci Humor ve filmu, před složením státních zkoušek však byl ze studia vyloučen za autorství ateliérového školního cvičení, krátkého hraného filmu Nezvaný host, interpretovaného jako podobenství o sovětské invazi. Školu uzavřel až v rámci rehabilitačních řízení v roce 1990.
Více než dvacet let pracoval ve zdravotnictví, později se ve svobodném povolání věnoval scenáristické a dramatické tvorbě, pracoval také v různých profesích v divadelní oblasti.
V roce 1990 se stal režisérem České televize, později tajemníkem českých filmových a televizních umělců — FITES.
Z divadelních her uvádíme např.Vrať mi to pyžamo!, Domácí představení, Šťastná rodina, Do třetice všeho dobrého, Nedopsané příběhy, Sen zase aneb Senzace, Silvestrovská překvapení, Dušičky aneb Setkání v sádře, Ta naše písnička česká, Hrdinové dlouho nevydrží, Erotikon, Kryt čili Úkryt, Nový způsob starého humanismu, Druhá míza, Hledání ztraceného ráje. Jako režisér je podepsán pod televizními snímky „Nezvaný host“, „Svatební noc“, „Národ sobě“, „Muž a žena“, „Silvestrovská představení“.
Z další televizní tvorby si připomeneme Domácí představení, Společenská hra, Nůž pro všechno, Za svědka půjde počítač, Umění nestárnout, Víc než případ či seriály Pomalé šípy, Zpráva o životě a smrti mého syna, Zpráva o strachu a násilí, Zpráva o rasismu a diskriminaci, Zpráva o stáří a osamělosti, Zpráva o zdraví a nemocech, Zpráva o volbách a voličích, Zpráva o poselství Josefa Vavrouška, Zpráva o dvou osudech.