Karel Hašler
(31. října 1879, Praha — 22. prosince 1941, Mauthausen)
Karel Hašler pocházel z dělnické rodiny, 
vyučil se rukavičkářem, ale zamiloval se do divadla. Nejdřív vystupoval v kočovných společnostech Choděry a Dobrovolného, roku 1901 v Brně a o rok později v Lublani. V letech 1903 -1915 byl členem Národního divadla, zároveň účinkoval v různých kabaretech a varieté (Lucerna, Rokoko). Z Národního divadla byl pro nekázeň propuštěn.
Písničky začal skládat na popud svého švagra Rudolfa Frimla již před první válkou. Hašlerovy písně se staly velmi populárními nejen pro nezaměnitelný patriotismus, ale také kvůli sarkastickému obsahu vůči politikům. Předpodkládá se, že je autorem až tří set písniček.
S filmem přišel do styku již během první světové války. S nástupem zvukového filmu se vrhl na tvorbu filmové hudby a písniček. Hned první český zvukový film Tonka Šibenice (1930) byl uveden dvěma jeho písničkami — Hradčany krásné a Když v Praze padá první sníh. Roku 1932 hrál v Innemannově filmu Písničkář, který nese biografické rysy. V následujících letech vytvořil kolem dvaceti filmových rolí.
Za druhé světové války pořádal písňové večery vyzývající k odporu proti okupantům.
Dne 2. září 1941 byl zatčen přímo na natáčení filmu Městečko na dlani, kde pracoval jako umělecký poradce. Po mnoha krutých výsleších byl odvezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde v prosinci na následky útrap zemřel.
V rámci 10. ročníku Mene Tekel mu byla im memoriam ministrem kultury Danielem Hermanem předána resortní cena Rytíř české kultury.