Jiří Stránský
Spisovatel, scénárista, skaut, politický vězeň.
Narozen 12. srpna 1931 v Praze. Vyrostl v rodině advokáta, jeho matka byla dcerou významného českého meziválečného politika J. Malypetra. Jiří Stránský se aktivně se zúčastnil Květnového povstání v roce 1945 v Praze a poté působil mj. jako funkcionář skautingu. Z politických důvodů nemohl dokončit studium na gymnáziu.
Živil se pak manuálně, později nastoupil do tiskového oddělení pražského propagačního podniku, kde pracoval až do odvodu k PTP útvarům.
V lednu roku 1953 byl obviněn z velezrady a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na osm let vězení. Prošel několika pracovními tábory včetně jáchymovských uranových dolů. Roku 1960 byl amnestován.
Po propuštění se živil jako kopáč u Vodních staveb, od roku 1965 pracoval u Benziny, při této práci externě spolupracoval jako asistent s Filmovým studiem Barrandov.
Po roce 1989 začal J. Stránský znovu publikovat, roku 1990 se stal spisovatelem z povolání. V roce 1992 byl zvolen prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu a roku 1995 se stal předsedou Rady Národní knihovny, které předsedal do roku 1998.
V roce 2011 na Valném sněmu Junáka v Kolíně obdržel Jiří Stránský za dlouholetou práci pro skautské hnutí nejvyšší skautské ocenění — řád Stříbrného vlka.
Napsal třináct novel a románů, povídky, hry a scénáře.
V roce 2013 byl oceněn Cenou Josefa Škvoreckého za čtyři řady seriálu Zdivočelá země.
V rámci 9. ročníku Mene Tekel mu byla ministrem kultury Danielem Hermanem předána resortní cena Rytíř české kultury.