(Narozen 27. června 1946)
Jiří Sozanský patří mezi tvůrce, kteří vnímají zodpovědně svou úlohu v pojetí umění jako osobní výpovědi o světě kolem nás. Sozanského zajímá člověk v mezní situaci, jeho niterné rozpoložení, i vnější reakce směrem ke společnosti. Kritika nejrůznějších podob útlaku pronikala do jeho díla v kontextu politických, sociálních či ekologických témat. Za připomenutí stojí zejména jeho instalace v Terezíně a v povrchovou těžbou zničeném Mostě. Mnohé projekty jsou zaměřeny na významné osobnosti české kultury perzekvované komunistickou diktaturou.
Stejně nekompromisně reaguje i na pochmurnou atmosféru tzv. normalizace, která představovala pro většinu slušných lidí zásadní životní rozhodnutí. Mnozí se stáhli do ústraní a smířili se s tím, že budou muset opustit svůj obor nebo že výsledky své práce nebudou moci veřejně prezentovat, další volili emigraci- spojujícím prvkem je tragičnost těchto osudů.
Široké veřejnosti je znám jako umělec, který překračuje vžité hranice uměleckých disciplin a kombinuje nejrůznější média. Vedle klasické malby a sochy se intenzivně věnuje i kresbě a grafice, ale v konečném výsledku často tyto techniky mísí, pracuje s principem koláže a asambláže, využívá možnosti kontextuální a konceptuální instalace a performance, do svých realizací zapojuje divadelní akce a souběžně své projekty důsledně dokumentuje rozsáhlými sériemi fotografií.
V rámci 10. ročníku Mene Tekel mu byla ministrem kultury Danielem Hermanem předána resortní cena Rytíř české kultury.