Jaroslav Šlezinger
Sochař, vězeň nacismu i komunismu. Narozen 29. dubna 1911 v Jemnici, zemřel 2. srpna 1955 v Ostrově nad Ohří.
Původně se Jaroslav Šlezinger vyučil tesařem, v roce 1929 jako samouk vytvořil své první sochařské dílo — Památník padlým v Chotěbudicích. Po dvouleté vojenské službě absolvoval Státní průmyslovou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích. V období let 1936 až 1939 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Bohumila Kafky. V roce 1939 nastoupil jako profesor sochařství na UMPRUM v Brně.
Dne 17. listopadu 1939 byl zatčen gestapem spolu se studenty na Kounicových kolejích a byl převezen do Oranienburg-Sachsenhausenu.
V koncentračním táboře Jaroslav Šlezinger vymodeloval z chlebové střídy námět pro sousoší Zaváté šlépěje. Dne 13. listopadu 1946 byl položen základní kámen k Zavátým šlépějím na Ústředním hřbitově v Jihlavě.
V září roku 1948 byla odhalena socha Masaryka před jihlavským gymnáziem, která však byla v roce 1961 odstraněna a rozbita. Dne 7. září 1949 byl Jaroslav Šlezinger zatčen Státní bezpečností a ve vykonstruovaném soudním procesu byl 11. února 1950 odsouzen k 25 letům těžkého žaláře.
V roce 1951 byl Jaroslav Šlezinger převezen do tábora nucených prací ve Vykmanově, do lágru "L" k práci ve "Věži smrti", kde onemocněl nemocí z ozáření.
Dne 25. srpna 1954 byl převeden z tábora "L" na stavbu Domu kultury v Ostrově, kde byl přinucen vytvořit výzdobu a sousoší. Zároveň tajně modeloval reliéfky své Křížové cesty.
2. srpna 1955 zemřel ve vězeňské nemocnici ve Vykmanově.
V rámci 9. ročníku Mene Tekel mu byla im memoriam ministrem kultury Danielem Hermanem předána resortní cena Rytíř české kultury.