Havlíčková Helena
Dáma české kultury 2019Spisovatelka, křesťanská aktivistka
Narodila se jako Helena Bursíková 14. července 1936 v Praze 
v kosmopolitní rodině, která byla perzekvována pro svůj židovský a posléze i pro „kapitalistický původ”.
V roce 1950 se s rodiči odstěhovala na východní Slovensko, kde se jako dobrovolnice zapojila do vzdělávání negramotných cikánských dětí. Své pedagogické vlohy chtěla rozvíjet studiem, ale bylo jí to umožněno až po absolvování několika dělnických zaměstnání.
Navzdory zdravotní i společenské nepřízni se jí podařilo dálkově vystudovat gymnázium a následně i Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci.
V červnu 1953 se vdala za mladého inženýra Milana Havlíčka, který byl jako odborník často vysílán na dlouhodobé pracovní pobyty do zahraničí. Po srpnové okupaci byl na Milana vyvíjen nátlak, aby vstoupil do KSČ, což bylo pro věřící rodinu nepřijatelné. Zvolili exil a s pomocí přátel se usadili ve Francii.
Helena Havlíčková se kromě péče o čtyři děti nadále vzdělávala, a navázala spolupráci s místní komunitou. Šířila informovanost o perzekvovaných křesťanských rodinách v Československu, s pomocí nejstarší dcery pomáhala do vlasti distribuovat Tigridův časopis Svědectví. Její vrozená empatie a pocit odpovědnosti vyústil v založení skupiny s krycím jménem Famille, která pravidelně zasílala na české adresy balíčky s knihami, léky a dalšími potřebnými věcmi.
V roce 1990 zorganizoval vikář biskupství ve Versailles cestu členů Famille do svobodného Československa. Francouzská delegace byla přijata na pražském Hradě, na Velehradě i v Olomouci. Sochař Otmar Oliva vytvořil bronzový “La Croix de l'Unité”, který byl převezen do Vaux-sur-Seine a v tamním kostele připomíná toto neobyčejné spojenectví.
Helena Havlíčková začala na základě dlouhodobých zkušeností shromažďovat autentická svědectví lidí pronásledovaných a perzekvovaných v komunistickém Československu, doplnila je přehledem dějin katolické církve v područí komunistické diktatury a vydala knižně v roce 2002 v nakladatelství Poznání.
Výsledky desetiletého bádání, živých rozhovorů i faktografie pod názvem Dědictví je komplexním a zároveň velice sugestivním pohledem na dějiny soužití komunistické diktatury s křesťany. Historik Vojtěch Vlček, fotograf Jindřich Štreit a akademický sochař Otmar Oliva napomohli k tomu, že kniha získala nejen mimořádnou historickou hodnotu, ale je také výpravným výtvarným dílem.
Helena Havlíčková neomezila ani své aktivity ve Francii. Ve Vaux-sur-Seine založila sdružení na ochranu historického dědictví, zorganizovala výstavu o utrpení křesťanů během komunistického režimu v Československu a zasloužila se o rozvoj církevního života obce.
Je stále činná i literárně-například před několika lety osobitým způsobem zpracovala historii obce Švábenice, kde vyrůstal její muž. Zatím posledním dílem je příběh baronky Malvíny Helversenové, která v 19. století založila útulek pro opuštěné dívky v Praze.
V roce 2009 olomoucký arcibiskup Jan Graubner vyznamenal spisovatelku a křesťanskou aktivistku Helenu Havlíčkovou medailí Svatého Jana Sarkandra.