Roku 1970 na Fakultě historie a filologie Lotyšské univerzity absolvovala obor lotyšský jazyk a literatura. V roce 1988 získala titul kandidát filologických věd a o čtyři roky později byla uznána doktorkou filologie.
Pracovala ve Státní knihovně Vilise Lācise, v Jazykovém a literárním institutu Lotyšské Akademie věd A. Upītise. Or roku 1992 do roku 2002 byla ředitelkou Státního jazykového centra a poté pracovala až do roku 2009 jako vědecká pracovnice v Institutu lotyšského jazyka na Lotyšské univerzitě.
Od konce 80. let se aktivně společensky angažovala. V letech 1989—1992 byla členkou Komise pro místní jména Lotyšského kulturního fondu, 1990—1992 členka rady Lotyšské lidové fronty, členka Komise pro státní jazyk Nejvyšší rady předsednictva, členka Komise pro místní jména Rady ministrů, 1996—2002 členka Koordinační rady státního programu pro studium lotyšského jazyka. Od roku 2002 je členkou Komise pro státní jazyk, kterou založila prezidentka Lotyšské republiky. Od roku 2010 byla poslankyní Saeimy (Parlamentu) Lotyšské republiky a od roku 2011 členka rady města Jūrmala.
Za svou práci v oblasti lingvistiky a upěvňování statusu lotyšského jazyka získala státní vyznamenání a osvědčení o uznání.