O projektu

Verze pro tisk

Další odkazy
Videospot

Mezinárodní projekt proti totalitě, pro paměť národa MENE TEKEL

Mezinárodní projekt MENE TEKEL je nekomerčním multidisciplinárním festivalem s cílem připomínat historické mezníky nejen naší země, ale i dalších států Evropy s přesahem do částí světa, kde jsou porušována základní lidská práva.

Projekt ve spolupráci s odbornými a paměťovými institucemi přináší svědectví o protiprávnosti totalitních režimů. Soustřeďuje se zejména na připomínání odkazu obětí nacismu a komunismu.

Během festivalového týdne se každoročně uskuteční zhruba dvacet žánrově různorodých akcí, oslovujících diváky napříč generačnímu, zájmovému a sociálnímu spektru.

Autoři projektu Daniela a Jan Řeřichovi z úcty k odkazu politických vězňů vytvořili otevřenou platformu pro autentická svědectví, uměleckou reflexi i odbornou analýzu doby komunistické diktatury i následky totality nacistické.

V roce 2007 se uskutečnil první ročník festivalu, jehož název odkazuje k Bibli a proroctví o zodpovědnosti každého člověka za své činy.

Mezi hlavní odborné spolupracující subjekty patří Univerzita Karlova, Ústav pro studium totalitních režimů, Ministerstvo kultury, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Národní archiv. Každoročně vstupují do programové skladby další erudované instituce či občanské iniciativy, reflektující záměr projektu, který je v evropském prostoru považován za zcela ojedinělý.

Festival MENE TEKEL se koná vždy v týdnu kolem historického data 25. února, kdy v roce 1948 převzala moc Komunistická strana Československa. Po státním převratu došlo k likvidaci parlamentního demokratického systému a faktické připojení Československa do sovětského mocenského bloku. Začalo čtyřicetileté období strachu, politických procesů, perzekuce církví, selského stavu, občanských spolků a morální devastace celé společnosti.

Působení projektu MENE TEKEL je v kontinuální celoroční spolupráci s hlavními garanty, a především s pamětníky, kteří přinášejí autentická svědectví o dobách nesvobody.

Vyvrcholením celoroční činnosti spolku Umění bez bariér, který je organizátorem projektu MENE TEKEL, je týdenní přehlídka zahrnující výstavy, projekce hraných i dokumentárních filmů, koncerty, divadelní představení, literárně hudební pořady, prezentace tematických knih, interaktivní programy pro školy, besedy a diskuse.

Zcela ojedinělý unikátní formát představovalo divadlo faktu, které v úzké spolupráci Mene Tekel a Právnické fakulty Univerzity Karlovy dvanáct let realizoval režisér Jan Řeřicha. Veřejná prezentace vědeckého semináře atraktivní formou představila každoročně jednu z rekonstrukcí politických procesů přímo v autentickém prostředí Vrchního soudu v Praze na Pankráci, kde bylo v padesátých letech 20. století vyneseno dvě stě rozsudků trestu smrti. Tento originální formát vědeckého semináře v gesci děkana Právnické fakulty UK Prof. Jana Kuklíka byl představen i v dalších místech ČR, např. v městě Litomyšli a jako zahraniční partner na Festivalu slobody v Bratislavě

Výjimečnou celospolečenskou záležitostí se stalo oceňování umělců s výrazným podílem na rozvoji duchovních, etických a kulturních hodnot s ohledem na jejich statečné osobní postoje a životní osudy v době nesvobody.

Osobnosti s nezpochybnitelným mravním kreditem a mimořádným tvůrčím přesahem reprezentují široké tvůrčí i dobové spektrum: mj. sochaři Olbram Zoubek, Otmar Oliva, Jiří Sozanský a Jaroslav Šlezinger, bratři Josef a Karel Čapkovi, spisovatelé Jiří Stránský, Zora Dvořáková, Marie Svatošová, Erika Bezdíčková, Helena Havlíčková, Jáchym Topol, básníci Zdeněk Rotrekl, Bohuslav Reynek, sestry Jitka a Květa Válovy, herci Karel Hašler, Anna Letenská, Jiřina Štěpničková, Marie Tomášová, zpěvačka Marta Kubišová, duchovní Svatopluk Karásek, Václav Malý, politické vězeňkyně a umělkyně Růžena Vacková, Božena Kuklová a Dagmar Šimková, cembalistka Zuzana Růžičková, dirigent Libor Pešek, jazzový virtuos Ed Vokurka, novináři Pavel Tigrid a Karel Pecka, režisér František Miška, ak. mal. Helga Hošková-Weissová, dramatička Helena Albertová, malíř Otakar Číla…

Čestné ocenění  převzalo šest desítek následováníhodných osobností, které se nikdy ve svém občanském životě ani v umělecké tvorbě nezpronevěřily nejvyššímu mravnímu étosu.

Každý ročník festivalu má své specifické téma, které rezonuje se společenským klimatem. Pro rok 2020 jím je Memento George Orwella.

Garanty projektu jsou mj. profesoři Univerzity Karlovy, historici z Ústavu pro studium totalitních režimů, Národního archivu, Muzea paměti XX. století, Národního filmového archivu, Vojenského historického ústavu Praha a mnoho významných osobností. Záruku kvality představuje trvalá spolupráce s hlavním městem Prahou, Ministerstvem kultury, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvem zahraničních věcí, s Arcibiskupstvím pražským, Ekumenickou radou církví či Židovskou obcí v Praze. Zahraničními partnery jsou např. Ústav pamäti národa z Bratislavy, Spolková nadace pro studium totality z Berlína a velvyslanectví zúčastněných států. S Ústavem pamäti národa festival Mene Tekel úspěšně spolupracuje řadu let a pravidelně seznamuje diváky s osobnostmi slovenského kulturního a společenského života, jež jsou nedílnou součástí naší nedávné historie.

V uplynulých třinácti letech byly hosty Mene Tekel mezinárodně známé osobnosti, jako například: albánský dramatik a politický vězeň Tomor Aliko, ředitel mezinárodní asociace bývalých politických vězňů Jure Knezovič, chorvatský básník a politický vězeň Andrija Vučemil, ředitel Muzea studené války v USA Gary Powers, mezinárodně oceňovaní dokumentaristé Marcus Kolga z Estonska, Jacek Petrycki z Polska, Oles Jančuk z Ukrajiny, režisérky Dzintra Geka z Lotyšska, Anita Lackenberger z Rakouska, nezávislý fotograf Simon Frey ze Švýcarska, scénáristka Zuzana Hahn z Kanady, ředitelka Anna Kaminsky a hudební skladatel Uwe Steinmetz z Německa, kanadský právník a aktivista za lidská práva David Kilgour, anglický spisovatel Ethan Gutmann, izraelský dokumentarista Joshua Faudem, čínské vězeňkyně svědomí paní Lu Š-pching a Yu Minghui, filmoví režiséři Gerhard Mader z Rakouska, Marcus Pieper z Německa, Marcus Pieper z Německa, spisovatelka a překladatelka Orwella Masha Karp a mnozí další.

V programech MENE TEKEL aktivně působily desítky osobností a umělců, mj. prorektor UK Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, PhD., děkan Právnické fakulty UK Prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc., spisovatel a politický vězeň Jiří Stránský, dramatik Doc. Milan Uhde, Prof. Doc. Vladimír Just, Prof. Doc. Milan Stehlík, historik Dr. Pavel Žáček, historik Dr. Petr Blažek, publicista PhDr. Jan Lukeš, publicista, redaktor ČT Vladimír Kučera, houslový virtuos Václav Hudeček, houslový virtuos Jaroslav Svěcený, kytarový virtuos Prof. Štěpán Rak, výtvarník, pedagog AVU Prof. Vladimír Kokolia, sochař Jiří Sozanský, zpěvačka Marta Kubišová, hudebník a kněz Svatopluk Karásek, zpěváci Jana Koubková, Jaroslav Hutka, Radim Hladík, Filip Topol se skupinou Psí vojáci, kapely Garage a ECHT!, The PLASTIC PEOPLE Of The UNIVERSE, Visací zámek, Folimanka Blues, Josef Vejvoda Trio, herci Gabriela Vránová, Ondřej Kepka, Tomáš T'öpfer, Michal Pavlata, Otakar Brousek a řada dalších vynikajících umělců a osobností české i zahraniční scény.

Dramaturgicky byl projekt každoročně připravován  v souladu s potřebami škol všech stupňů. Až do roku 2022 se zúčastnily stovky žáků základních škol v rámci dopoledních interaktivních programů. Velký zájem byl o účast ve výtvarné soutěži pro žáky základních uměleckých škol.

Tento subprojekt nemohl být z důvodu nedostatku ekonomických prostředků dále realizován.

Zapojováním tuzemských i zahraničních iniciativ a institutů, zabývajících se otázkami lidských práv, projekt Mene Tekel aktivně působí k regeneraci duchovních, etických i estetických a kulturně společenských principů a rozvíjí osobnostní a společenskou morální inteligenci.

Realizátoři projektu naplňují s nejlepším vědomím poslání projektu, která jsou dána Memorandem o spolupráci při pořádání mezinárodního festivalu proti totalitě Mene Tekel. Memorandum bylo slavnostně ratifikováno 30. září 2009 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha a deklaruje společenskou potřebnost projektu, jeho trvalou podporu a spolupráci na jeho každoroční realizaci. Uzavřeno bylo mezi hlavním městem Prahou, Konfederací politických vězňů ČR, Ústavem pro studium totalitních režimů, Univerzitou Karlovou, Inter-ASSO /Mezinárodní asociací bývalých politických vězňů a obětí komunismu/, autory projektu a jeho hlavním organizátorem z.s. Umění bez bariér.

Česká televize, jako tradiční hlavní mediální partner, se společně s dalším mediálním partnerem Českým rozhlasem každoročně intenzivně zajímá o program projektu Mene Tekel a průběžně přináší řadu zpravodajských i dokumentárních vstupů.


Autoři projektu Mene Tekel

MgA. Daniela Řeřichová

Narozena 30. dubna 1950 v Praze.

Časopisecky publikovala verše, povídky,  eseje, vedla divadlo poezie. Spolupracovala s Čs. rozhlasem jako autorka a externí redaktorka.

V roce 1978 absolvovala s vyznamenáním obor dramaturgie/scenáristika na filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Kvůli politickým postojům jí nebylo umožněno pracovat ve vystudovaném oboru. Doplnila si vzdělání v oboru teatrologie a v letech 1980-1985 působila jako dramaturgyně divadelních souborů v Pražském kulturním středisku.

Autorka filmových scénářů s historickým námětem (J. V. Mysliveček, J. Mánes, Karel IV., J. A. Komenský),  odborných recenzí, dramatizací pro Čs. rozhlas, úpravy dialogů pro dabing v Čs. televizi.

V letech 1985-1995 redaktorka divadelních her v DILIA;  po listopadu 1989  vedoucí redakce. Redigovala studijní Informativní edici, původní českou tvorbu, divadelní hry pro děti a mládež, překlady z německy mluvících zemí. Editorka projektu Mínus 21 — od  roku 1990 vydávání divadelních her ineditních autorů.

Od roku 1991 dramaturgická spolupráce s divadlem pro děti a mládež, souběžná novinářská a literární činnost, publikování odborných článků.

V roce 2003 vydalo nakladatelství Littera její knihu pohádek pro děti z dětských domovů Hejhula hum, otevři dům! s ilustracemi Ivany Rakoušové.

Spoluzakladatelka občanského sdružení Umění bez bariér (nyní dle zákona zapsaný spolek Umění bez bariér), které vzniklo v roce 1998 při pořádání stejnojmenného mezinárodního festivalu pro umělce s postižením a bez postižení.

Sdružení koncipovalo a organizovalo kulturní a vzdělávací programy reflektující aktuální témata společnosti. Mezi prestižní iniciativy patřil každoroční  projekt Svatováclavský večer, během jehož třináctileté tradice se dostalo ocenění českým i zahraničním osobnostem, které se významnou měrou zasloužily o rozvoj etických a humanistických hodnot.

V letech 1996-2011 pracovala jako odborná redaktorka pro oblast kultury, památek, školství, neziskového sektoru, sociální a zdravotní problematiky.

Od roku 2011 se kromě tvůrčí činnosti výhradně zabývá dramaturgickou a scenáristickou prací pro mezinárodní festival Mene Tekel.

V roce 2016 jí byl předán diplom Senátu Parlamentu ČR.

V roce 2020 získala cenu Fragmenty paměti za kontinuální připomínání společensky závažných témat minulosti i současnosti prostřednictvím mezinárodního projektu Mene Tekel.

V roce 2023  převzala Cenu Ústavu pro studium totalitních režimů za následováníhodné počiny při hájení principů demokracie, svobody a lidských práv. Dlouholetý ředitel festivalu Jan Řeřicha obdržel cenu in memoriam.

Od roku 2020 po smrti manžela dramaturgicky i organizačně zajišťuje realizaci festivalu Mene Tekel.

Mgr. Jan Řeřicha

Narozen 18. května 1947 v Praze. Zemřel 23. července 2019 v Praze.

Účinkoval v ochotnických souborech, od  dětství obsazován do filmových rolí, po maturitě elévem v Divadle Za branou.

V roce 1970 absolvoval divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze.

Působil v Divadle Radar, Divadle Za branou, v Národním divadle, v Divadle Na Vinohradech, v Divadle Na zábradlí, v Divadle Jaroslava Průchy a na dalších scénách.  Úzká spolupráce s Čs. rozhlasem a dabingovými studii. Režisér a herec, autor literárních adaptací, překladatel.

V roce 1988 režíroval vlastní dramatizaci Haškova Švejka v Bělehradě v divadle Na Terazijama, scénografie Miroslav Melena (návrh byl vystaven na Pražském Quadriennale).

Jako zakladatel Pražské herecké společnosti, která se později transformovala do Pražské umělecké společnosti, systematicky organizoval ve spolupráci s Rakouským kulturním velvyslanectvím import mimořádných tvůrčích projektů do české metropole.

V roce 1990 na základě výběrového řízení hl. m. Prahy jmenován do funkce ředitele Divadla na Starém Městě, kde působil do roku 1995. Pod jeho vedením divadlo rozšířilo své aktivity nad rámec scény pro děti a mládež, uskutečnila se řada jednorázových i dlouhodobých iniciativ mezinárodního formátu, performance, happeningy. Divadlo mj. spolupracovalo s Klubem přátel vesniček SOS, dětským domovem v Duchcově, Výborem dobré vůle, divadlem neslyšících v rakouském Klagenfurtu aj.

V roce 1996 obdržel od radnice města Vídeň ocenění „Rathausmann“ za rozvoj dlouhodobých kulturních a společenských vztahů.

Spoluzakladatel a předseda občanského sdružení Umění bez bariér, nyní z. s. Umění bez bariér.

V roce 2002 inicioval a organizoval na počest záchranářů, kteří zahynuli při teroristickém atentátu na WTC, koncert Solidarity a díkůvzdání v newyorské Carnegie Hall.

Producent a režisér kulturních a vzdělávacích programů, manažer pražského biografu.

Od roku 2007 ředitel mezinárodního projektu proti násilí, pro paměť národa Mene Tekel.

Od roku 2009 přednášející na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Autor a režisér divadla faktu v rámci vědeckého semináře PF UK Rekonstrukce politických procesů 50. let.

Oceněn medailí III. odboje Konfederací politických vězňů ČR a diplomem Senátu Parlamentu ČR.

V roce 2023 mu byla in memoriam udělena Cena Ústavu pro studium totalitních režimů za následováníhodné počiny při hájení principů demokracie, svobody a lidských práv. 

Program a osobnosti

Festival se každoročně koná v termínu kolem neblaze proslulého data 25. února a během jednoho týdne se uskuteční zhruba dvacet programů zohledňujících různorodost zájmových, sociálních a generačních skupin — výstavy, divadelní představení, koncerty různých žánrů, filmové projekce, literární večery, mezinárodní konference, besedy s pamětníky, autogramiády, interaktivní programy pro školní mládež, rekonstrukce politického procesu padesátých let aj.

Festival se vyprofiloval jako jeden z padesáti nejúspěšnějších kulturních projektů v rámci hlavního města Prahy a diváci měli možnost se během uplynulých ročníků setkat s mnoha významnými osobnosti z domova i ze zahraničí.

Ve zkratce lze připomenout investigativní lotyšskou režisérku Dzintru Geku, albánského vězně svědomí Tomora Aliku, zakladatele Muzea studené války v USA Garyho Powerse, chorvatského básníka a politického vězně Andriju Vučemila, kanadskou iniciátorku památníku obětem komunismu Zuzanu Hahn, švýcarské fotografy Savu Hlavacek a Simona Freye, kanadského jazzmana Eda Vokurku či německou skupinu U-musik. Mimořádné výpovědi přineslo setkání s čínskou vězeňkyní svědomí paní Lu-Š-pching, rakouskou filmovou dokumentaristkou Anitou Lackenberger, žurnalisty zabývajícími se ochranou lidských práv Davidem Kilgourem z USA a Ethanem Gutmanem z Velké Británie a v neposlední řadě renomovanými filmaři Olesem Jančukem z Ukrajiny a Marcusem Kolgou z Kanady. 

Daniela a Jan Řeřichovi

Daniela a Jan Řeřichovi, Mene Tekel 2016, Senát Parlamentu ČR

 

 


 

Soubory ke stažení

Pro stáhnutí klikněte na odkaz pravým tlačítkem a z nabídky vyberte Uložit odkaz jako...

 
 
https://