František Miška
(Narozen 27. srpna 1919)
František Miška vystudoval 
obchodní akademii a již jako středoškolák účinkoval v ochotnickém divadle.
Za války se mu stal osudným jeho židovský původ; v roce 1941 byl deportován do Terezína a následovala strastiplná cesta několika koncentračními tábory.
Po válce začal hrát divadlo profesionálně; první angažmá dostal v divadle na Kladně, kde se seznámil se svou budoucí ženou Ludmilou Píchovou, s níž 64 let spolupracoval na veškerých svých projektech.
V padesátých a šedesátých letech působil na mnoha pražských scénách, nejvýrazněji se zapsal jako režisér v Městských divadlech pražských.
V roce 1968 přijal nabídku státního divadla v Düsseldorfu a jako režisér zaznamenal v následujících letech mimořádné úspěchy na prestižních scénách ve Švýcarsku, ve Francii, ale především v Německu, kde v letech 1983-1996 vedl Městské divadlo v Baden-Badenu. Během svého zahraničního angažmá František Miška vytvořil 64 divadelních inscenací a největšího ohlasu dosáhl jako objevitel tvůrčí geniality dnes vysoce uznávaného švýcarského dramatika Friedricha Dürrenmatta.
Po dvaceti letech se František Miška vrátil zpět do České republiky a na několik sezón se stal uměleckým šéfem Divadla A. Dvořáka v Příbrami.
Je autorem memoárové knihy Když se pláč směje a stále je umělecky činný.
V rámci 10. ročníku Mene Tekel mu byla ministrem kultury Danielem Hermanem předána resortní cena Rytíř české kultury.