Pavel Tigrid
Jeden z nejvýznačnějších představitelů českého protikomunistického exilu se narodil 27. října 1917 v Praze jako Pavel Schönfeld do středostavovské asimilované židovské rodiny.
Po absolvování gymnázia v roce 1936 studoval na Právnické fakultě UK a zároveň působil v redakci Studentského časopisu.
Před nacisty uprchl do Londýna, kde postupně pracoval jako číšník, hlasatel českého vysílání BBC a redaktor rozhlasového programu čs. exilové vlády Hlas svobodného Československa.
Do Prahy se vrátil v červnu 1945 a přijal pseudonym Pavel Tigrid.
Pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, řídil týdeník Obzory a v roce 1946 se stal šéfredaktorem časopisu Vývoj.
Jeho činnost neunikla komunistické policii a v únoru 1948 měl být zatčen. V té době ale byl na reportážní cestě v Německu, kam vycestoval díky neodevzdanému diplomatickému pasu. Policie zadržela jako rukojmí jeho manželku Ivanu a propustila ji až po protestech mezinárodní veřejnosti. Komunisté na Tigrida podali trestní oznámení pro podvracení republiky, čímž mu znemožnili cestu zpátky.
Pavel Tigrid následně působil ve Výboru pro Svobodnou Evropu, kde se podílel na přípravách vysílání Radio Free Europe — Svobodná Evropa.
V roce 1952 odešel do USA, kde založil exilový čtvrtletník pro politiku a kulturu Svědectví.
Od roku 1960, kdy s manželkou přesídlili do Paříže, se postupně z redakce časopisu stalo jedno z významných kulturních center české emigrace.
V roce 1967 byl Tigrid v nepřítomnosti odsouzen k čtrnácti letům vězení.
Do vlasti se vrátil na prezidentskou inauguraci Václava Havla v prosinci 1989.
Publikoval v různých denících a v rádiu pronesl mnoho komentářů k aktuálnímu dění. Nejznámější Tigridovou prací se stalo beletrizované zpracování moderních čs. dějin v knize Průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu jako reakce na srpnovou okupaci 1968.
Od února 1991 do června 1992 působil jako poradce prezidenta Václava Havla, od ledna 1994 do voleb v červnu 1996 byl ministrem kultury ČR.
Žil střídavě v Praze a Héricy, kde 31. srpna 2003 zemřel.
